Citát dňa - Guaranijská vojna

z knihy Dějiny Brazílie, Praha: NLN, s.115-116:

„...Válka skončila. Přes 1300 indiánů a desítky jezuitských misionářů našly v boji smrt, dlouholeté úsilí o pacifikaci a zušlechťování indiánů rázem přišlo nazmar. Modlitby i řemesla, hudba i liturgie v domorodých jazycích přestaly existovat a rozprášení Guaraníjové se vrátili k téměř zapomenutému a zoufalému kočování nepřátelským pralesem.V průběhu ničivé války v jihoamerickém vnitrozemí zahrozili bohové Evropě. O půl desáté dopoledne 1.listopadu 1755 otřáslo celým Portugalskem osmiminutové zemětřesení a smetlo Lisabon. Tisíce lidí přišli o život a metropole impéria se změnila v obrovskou hromadu trosek. Neštěstí musely zaplatit výnosy z těžby a práce. O to důkladněji bylo třeba Brazílii kontrolovat. Státnímu dozoru zatím nejvíce unikaly církevní aktivity. Proto markýz Pombal výnosem z května 1757 rozšířil svobodu indiánů, kteří už nadále nezáviseli na svých misionářích. Když církevní kruhy žádali krále, aby znovu zvážil dopad tohoto nařízení, začalo tažení proti jezuitům. Pombal už 1.května požádal Svatý stolec o reformování Tovaryšstva Ježíšova, které se prý odchýlilo od zásad a učení Ignáce z Loyoly obchodní činností a využíváním indiánské pracovní síly. Papež menoval kardinála Saldanhu reformátorem a nepřátelé jezuitů mu 3. prosince 1757 předložili „Zkrácenou zprávu o republice, kterou jezuitští duchovní zřídili v portugalských a španělských zámořských državách“, Pombal, ale i španělský dvůr už mezitím vydali likvidační příkazy.Koncem srpna 1758 přijel do Salvadoru soudce José Mascarenhas Pacheco Pereira Coelho de mělo spolu s dvěma dalšími vysokými úředníky, aby uvedli v život Pombalovy protijezuitské zákony. Počátkem září informovali samotné jezuity o konci jejich působení. Pláč tvrdých evangelizátorů na věci nic nezměnil, dokonce ani zoufalství samotného arcibiskupa, který nabízel své odstoupení, odezvu nenašlo. Jezuité byli z Brazílie vykázáni. Královský list z 23. srpna 1759 nařizoval zabavit jim nemovité i movité jmění, soustředit je do gymnázia v Salvadoru, aby v místech svého posledního pobytu záměrně neničili majetky, a poté je deportovat do Evropy. Když přijel 9.ledna 1760 do Salvadoru místokrál markíz Lavradio, shromáždil přítomné vojáky k údajným poctám, ale pak je použil k tomu, aby eskortovali shromážděné jezuity na pláž Jequitaia, kde je naloďovali k odjezdu. Arcibiskup tiše protestoval tím, že se stáhl do kaple Penha. V Salvadoru se do dvou válečných lodí shromáždilo 124 otců, z Pernambuka jich odplulo 53, z Rio de Janeira 199 a z paráského Belému 133. Staleté dílo vtělené do gymnázií, vesnic, kaplí, seminářů, statků, útulků pro nemocné a opuštěné, záslužné dílo zušlechťování a obrany duší v hrubé dobyvatelské společnosti bylo rozmetáno. V Evropě mělo odstavení Tovaryšstva Ježíšova jako mocenského konkurenta politickou logiku. Amerika však na evropskou supremaci doplatila necitlivým a násilným zničením vzácného úsilí o duchovní povznesení Brazílie i španělského místokrálovství, v němž jezuité bezesporu vynikli.“