Citát dňa - Reinkarnácia a kresťanstvo

z knihy Hummel, R.: Reinkarnace, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997, s.90-92: “Zdá se, jakoby literatura o víře v reinkarnaci vzala na vědomí vlastně jen jediné rozhodnutí církevního učitelského úřadu a rozhořčeně je potírala, totiž zamítnutí některých tvrzení řeckého církevního otce Origena na 5. ekumenickém koncilu v Konstantinopoli (Cařihradě) z roku 553. V literatuře o reinkarnaci býva toto rozhodnutí mylně vykládáno jako rozhodnutí proti představě reinkarnace. Při bližším přihlédnutí ovšem rychle mizí údiv nad takovým výkladem v knihách, které přece usilují o sympatie církve k myšlence reinkarnace. Tento vyklad má totiž vysvětlit, že v křesťanských textech chybějí doklady pro víru v reinkarnaci; Po roce 553 prý takové doklady byly z bible a rané křest'anské literatury odstraněny. Ve skutečnosti je doslovný význam odsouzenych vět z Origena (příp. origenovců té doby) jednoznačný: (51) Zamítnuta byla preexistence duše, tedy představa, ze lidské duše se nacházely v jakési preexistenci, předchozím životě jako duchové a byly za trest pro odvrácení od Boha zaklety do těl; a představa, že padlé duše a démoni budou nakonec v nejakém čase ,,obnoveni" do své původní čistoty. Představy o reinkarnaci či metempsychóse nehrály ve střetu z let 553 a 543 (synoda konstantinopolské církevní provincie) žádnou roli. Také texty Origena, zesnulého asi 300 let předtím, byly v tomto ohledu bez významu. O nich se v literatuře o reinkarnaci rovněž píše rozporuplně. Jasné je, že Origenes člověka chápal jako preexistentní duchovní bytost, ,,inkarnovanou" do těla, ktera může i po telesné smrti mít před sebou dlouhou cestu ocišťování. Ve střetu s Kelsem jasně vyslovil, že je pro něho nauka o opakovaném vtělování neslučitelná s Písmem a vírou církve. Přitom však zřejmě přijímal, že se proces stvoření, pádu a ,,obnovy" může opakovat v nových epochách světa a padlí preexistentní duchové se tak musejí opět ,,inkarnovat". U Origena však nenajdeme doklad názoru, že by k opakovaným inkarnacím, tedy k reinkarnaci, dochazelo v rámci jediného eónu. V sporech 6. století o Origena tedy nešlo o víru v reinkarnaci, přece však šlo o její předpoklady. Nejdůležitější z nich je preexistence duši, bez které by myšlenka putování duší byla dosti chatrná. Reinkarnace přece znamená, že současný život není ani první ani poslední. Kromě toho se Origenes hluboce ponořil do dobovych helenistických a gnostických proudů a pokusil se je integrovat do křest'anského pojeti světa, které by bylo přijatelné i pro nekřest'anské vzdělance. Učení o prvních a posledních věcech, o stvoření a vykoupení z toho vyšlo v mnoha rysech spiše gnostické a novoplatónské než, křesťanské: ,,Nakonec Bůh skrze Logos tvoří nedozírny svět duchů... Ti jsou jako osobní bytosti svobodní; proto také mohou své svobody zneužít a zaviněně se vzdálit Bohu. Když to dělají, vzniká svět, pokračující do stále širších okruhů ,ochlazení', odcizení Bohu a zatemnění až k hmotné látkovosti těl, do kterých byli uzavřeni padlí duchové - i lidske duše jsou preexistentní - za trest a jako do očisťujiciho vězení... Na konci jsou všichni plně přivedeni zpět, i nejtemnější ďáblové pekel, protože zlo není pozitivní mocí a nemůže být trvajicí realitou... Nelze pozbýt svobody a tím možnosti zlepšení." (52) Toto pojetí světa se svým dvojitým nebo stupňovitým stvořením je blízce příbuzné mnoha představám většiny přívrženců reinkarnace a opakovaní pozemského života se v něm zdá být možné nebo dokonce smysluplné, i když sám Origenes tento důsledek nevyvodil. Potud dobře rozumime, proč se literatura o reinkarnaci zastává Origena tak vášnivě. Kosmologie, odmítnuta roku 553 (a sice právem) je základna, na které by se mohla rozvíjet víra v převtělování a bez které tato víra nemůže účinně působit. Tato kosmologie umožňuje i staré ztotožnění řeckého soma (tělo) a sema (hrob), které od sebe odděluje tělo a duši a staví je nepřátelsky proti sobě, jak to zaznívá ještě u R. Steinera.”

51/ Karl Hoheisel (viz, pozn. k části I), 42, Podrobný výklad této origenovské problematiky je u G. MacCregora (viz pozn. ke kap. I) 68nn.

52/ Hans von Campenhausen, Die griechischen Kirchenväter, Stuttgart 956, 48.

“Synoda Konštantínopolskej cirkevnej provincie (543)

ANATÉMY PROTI ORIGENISTOM

Proti učeniu o sťahovaní duší     1. Kto hovorí alebo sa pridŕža toho, že duše ľudí preexistovali, t.j. že predtým to boli duchovia          a posvätné sily, ale nasýtili sa nazeraním Boha a obrátili sa na zlé, a tak ochladli v láske k          Bohu, boli nazvané po grécky psyché – duše (“chladné”) a z trestu boli vyhnané do tiel,          nech je exkomunikovaný.”    Poznámky: Origenisti, najmä palestínski mnísi, učili, že diabol bol stvoriteľom hmoty a princípom zla; duša je naproti tomu božskej prirodzenosti; jej spojenie s telom je trestom vyhnanstva za hriechy spáchané predtým t.j. v preexistencii u Boha (neskôr toto učenie prevzal aj Priscillián).    Treba si všimnúť,že Cirkev od začiatku vystupovala proti podceňovaniu hmoty, predovšetkým však proti degradovaniu ľudského tela. Všetko, čo jestvuje, aj telesný svet, je dobré, lebo ho stvoril Boh." z knihy Neuner, Roos: Viera Cirkvi v úradných dokumentoch jej Magistéria, Trnava: Dobrá kniha, 1995