Citát dňa - "Zaslúžilý rádiový umelec"

"Existence ozbrojených sil podmiňuje organizaci vojenské zpravodajské služby. Maďarskou rozvědku založil, organizoval a dlouhá léta řídil rodilý Čech, přesněji však "uhersky cítící český Rakušan", považovaný za nejtalentovanějšího zpravodajce v oboru dešifrovaní a rádiového odposlechu, bývalý podplukovník rakouského generálního štábu
Heřman POKORNÝ:
Během zářijové ofenzívy na východní frontě v roce 1914 prokázal tehdejší kapitán Pokorný vynikající služby velitelství rakouské armády. Za necelé tři dny rozlouskl kód, který užívala carská Stavka pro nejtajnější depeše. Pokorného skupina (nadporučík Marchesetti a podplukovník Zemánek) zpracovávala v nejrušnějších dnech až třicet zachycených radiogramů, přestože ruské vrchní velení často měnilo šifry.
Rakouské velení vyjádřilo své uspokojení s Pokorným při vyřizování služebního postupu - do roku se stal majorem a před koncem války byl již podplukovníkem. Přispěl svým dílem výdatně k výsledku nástupové operace na Sanu, první bitvy o pevnost Przemyšl a střetnutí na řece Stryj.
Po zahájení operací proti Rumunsku se Pokorného skupina přestěhovala do Sofie a zde si její šéf vysloužil titul "zasloužilého rádiového umělce". Na sklonku roku 1917 zastupoval Pokorný zájmy rakouského armádního velení při jednání se sovětskou delegací v Brestu Litevském.
Rozpad rakousko-uherské monarchie Pokorného těžce zasáhl. Stáhl se do ústraní, přerušil staré kontakty a nové nenavazoval. Ani jeho nejbližší známí a spolubojovníci nevědeli, kam se poděl. Koncem roku 1918 projevil o jeho schopnosti zájem generál Alois Podhajský. Dozvěděl se totiž od plukovníka Vitouška, který kdysi s Pokorným studoval na vídeňské Válečné akademii, že se proslulý šifrant usadil s největší pravděpodobností v Maďarsku. Bratislavský zemský velitel tehdy pověřil Vitouška, aby svého spolužáka co nejdříve našel.
Teprve v lednu 1919 se zjistilo, že hledaný se nedávno přestěhoval na svůj statek v Godollo východně od Budapešti. Generál Podhajský okamžitě sedl ke stolu a poslal Pokornému písemnou nabídku. Přišla - jak se říká - pár vteřin po dvanácté, neboť krátce předtím přistoupil na lákavou propozici maďarského generálního: byl povýšen do šlechtického stavu, dostal menší dědičné latifundium v Godollo, stal se nejlépe honorovaným zaměstnancem státního aparátu a nečekal dlouho na generálský patent. Pokorný se svým chlebodárcům odvděčil perfektní prací - do roka položil základy nové zpravodajské organizace a rozšířil její strukturu o zpravodajské expozitury při štábech tzv. brigád pohraniční ostrahy."
z knihy Fárek, F.: Stopy mizí v archivu..., Praha: Vyšehrad, 1975 s.13-15