Začátkem třicátých let, kdy se rozrostlo amatérské vysílání, rozhodlo ministerstvo pošt, že musí zřídit službu na kontrolu této činnosti. Pod ředitelstvím pošt vznikla Kontrolní služba radioelektrická (KSR), známá jako Keser, odborně podřízená Telegrafnímu úřadu. "Zprvu byla zaměřena na mapování radiokomunikačních provozů zachytitelných na území státu a na dohled na provozní kázeň radioamatérů," uvádí Josef Plzák, který se touto historií zabýval, později se stupňujícím se mezinárodním napětím se připravovala na postihování agenturních komunikací zpravodajských služeb Německa a Maďarska."Tato první československá radiokontrarozvědka pracovala v omezených podmínkách. Ředitelství měla v Bredovské ulici (dnes Politických vězňů). Středisko pro monitorování radiového vysílání zřídila v pronajaté vile v Krči a na smíchovském Pávím vrchu. Zpočátku tam pracovalo osm operátorů, většinou radioamatéři a dva mechanici. Jednu směnu tvořili vždy dva operátoři, kteří se střídali v osmi hodinových směnách. "Služba nedisponovala stacionárními zaměřovači," upozorňuje Plzák. "Pouze postupem času se vybavila třemi vozy Škoda Rapid, do nichž byly zabudovány běžné komunikační přijímače doplněné po domácku zhotovenými zaměřovacími rámy. Další dvě monitorovací střediska vznikla v Brně a v Košicích. "Činnost operátorů spočívala v tom, že systematicky přelaďovali krátké vlny a zaznamenávali neidentifikovaná vysílání do staničních denníků, které pak pravidelně zasílali na ředitelství Telegrafního úřadu, citoval Plzák jednoho z prvních operátorů Maxmiljána Bollarda. "Služba sama neanalyzovala monitorované provozy a jako radiová kontrarozvědná služba se aktivovala až na upozornění občanů, kterým byla podezřelá činnost sousedů. Od roku 1936 byly výjezdy pátracích vozů častější, avšak technickými prostředky nebyla odhalena žádná agenturní stanice, až na jednu výnimku. Počátkem roku 1937 bylo upozorněno četnictvo z Litoměřic na zvláštní chování souseda, doprovázené nezvyklými poruchami radiového příjmu. Při domovní prohlídce byla zjištěna agenturní radiostanice a právě vyvolané negativy. Po zatčení operátora stanice se ukázalo, že šlo o důstojníka druhého oddělení...". Samozřejmě zásah, který neušel pozornosti sousedů domácího zpravodajce dekonspiroval, takže se musel přesunout na jiné místo. Ovšem současně to byl signál, že používaná technika není dokonalá. Činnost této služby vyvrcholila v průběhu zářijové mobilizace roku 1938. Jakmile republiku rozbili Němci, okamžitě KSR rozpustili. Někteří operátoři se později zapojili do ilegální činnosti a skončili na popravišti. "Kontrolní služba radioelektrická nebyla organizačně a technicky schopna zajistit radiokomunikační ochranu státního území, a to i přes nadšení a osobní nasazení jejich pracovníků," hodnotí její činnost Plzák. Aféra s Formisem přinutila telegrafní oddělení ministerstva národní obrany, aby po dohodě s Hlavním štábem zřídilo rádiovou naslouchací síť - dnes bychom mluvili o radiorozvědce. Postupem doby vybudovalo jedenáct stanic: Hostivice u Prahy, Řípec u Soběslavi, Rokycany, Klatovy, Mladá Boleslav, Hradec Králové, Brno, Olomouc, Bratislava, Košice a Užhorod. Jejich úkolem bylo zachycovat rádiové vysílání ozbojených sborů sousedních států, byť zašifrované, a posílat je okamžitě do Prahy. Němci považovali své šifry za naprosto bezpečné a proto běžně dávali rozkazy rádiem. Kryptologická skupina vedená podplukovníkem Růžkem tyto depeše luštila. Dosáhla takové zručnosti, že je vyluštěné odevzdávala druhý den - pochvaloval si František Hájek. "Její činnost byla pro nás tím významnější, protože se jednalo o materiál z úředních pramenů, nezkomolený a čerstvý, který se dal po rozluštění hned využít. Rozsah zachycovaného materiálu byl velmi pestrý: od zatýkacích rozkazů až po zprávy operačního rázu. Všechny přípravy k anexi Rakouska a její provádění jsme zachytili na radiosíti.
Z knihy Pacner, K.:
Československo ve zvláštních službách, Rok 1914-1939, s.389-390
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára