"Je mylné věřit, že ve společnosti měl každý své místo. Právě naopak: mezi spořádanými spoločenstvy měst a venkovskou feudální panoval nesmírný chaos překypující bezdomovci, lidmi zbavenými majetku, nevyléčitelně nemocnými a mrzáky, žebráky, malomocnými a uprchlými nevolníky. Do oficiálních škatulek nezapadala snad až třetina všeho obyvatelstva, jež tvořila surový materiál, z něhož vznikaly ohromné davy, které se rychle a záhadně vytvořily a zase rozptýlily. Existovalo velké množství uprchlých mnichů či kněží, kteří se rozešli s církví a kteří byli schopni ostatním dát vedení a polovičaté vědomosti. Jakmile se takový dav dal jednou na pochod, bylo obtížné ho zastavit. Například roku 1251 v reakci na neúspěch čtvrté kruciáty jeden odpadnuvší maďarský mnich Jakub hlásal křížovou výpravu proti klerikům a učil, že ten, kdo zavraždí kněze, provede záslužný čin. Shromáždil kolem sebe tisícovou armádu, s níž divoce běsnil v severofrancouzských městech. Města jako Paříž, Orleáns a Amiens dokázal obsadit prakticky bez odporu a vyplenil v nich kláštery žebravých mnichů. V Tours dal sehnat dohromady dominikány a františkány a hnal je biči ulicemi. Pak ale byl zavražděn a jeho dav se rozptýlil stejně tak rychle, jako se sebral. Takové výbuchy mohla zapříčinit prakticky jakákoliv zaznamenáníhodná událost - hlásání kruciáty, špatná sklizeň, hladomor, hospodářská krize, porážka v bitvě, nedostavení se slibovaného zázraku. Jakmile nějaké masové hnutí začalo, mohla s ním oficiální moc dělat jen velice málo. Pak už jí nezbývalo než čekat, až výstřelky davu vyvolají všeobecnou odezvu - v každém případě mezi měšťanstvem - nebo až bude možné sebrat pravidelnou armádu. Inkvizice proto sloužila jako nástroj včasného varování: rušitele pořádku hledala, krotila a postupně vyřazovala dřív, než mohli shromáždit dav a pustit ho z řetězu. Pokud selhala, pak se mohlo stát, že jedinou vhodnou alternativou bylo zahájení interní křížové výpravy. A tak mnozí - nejen lidé bohatí, ale každý, kdo chtěl stabilitu - nástroje tak nenáviděné, jako byla inkvizice či kruciáta proti "heretikům", považovali za nepostradatelnou obranu před společenským rozvratem a masovým terorem."
Z knihy Paul Johnson, Dějiny křesťanství, Praha: CDK, Barrister & Principal, 1999, s.244
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára