Češi zapojení do odboje si vytvářeli svůj vlastní systém tajné komunikace. Již Masaryk v prosinci 1914 myslel na to, jak by si nenápadným způsobem mohl vyměňovat zprávy. Na podzim 1915 byl vytvořen dorozumívací slovník pro korespondenci, který však nebyl důsledně dodržován. Stávalo se, že ve stejném dopise bylo použito jméno pravé i šifrované. Krycí jména byla používána spíše ve vzkazech domovu než v korespondenci Čechů za hranicemi, i když i tady je možné zaznamenat užití krycích jmen. Také Voska, který pro sebe zvolil krycí jméno Victor, si načrtl tajný slovník, pro který navrhnul následující šifrování: matka – vlast, teta – Morava, bratranec – opoziční strana, sestřenice – zahraniční hnutí. Není doloženo, že by byl tento Voskův systém použit v písemném styku, a ani neodpovídá tomu, který byl zveřejněn jako dorozumívací slovník prvního odboje po válce. Pro dodávání zpráv se vymýšlely nejrůznější tajné úkryty – v hodinkách, náramcích, knihách, v dvojitých dnech kufrů, v dvojitých obálkách, v perech či tužkách. Sdělení se psala na tenký papír, používal se neviditelný inkoust. Informace se vypisovaly mezi řádky jinak neškodné knihy či dopisu. Sám Voska dával přednost slinám, protože bylo celkem jednoduché tajné písmo opět vyvolat. Tyto metody vznikaly nouzově, neprofesionálně a intuitivně, ale v kontextu úrovně dobového zpravodajství nebyly neúspěšné. Způsob šifrování používaný domácím odbojem či zainteresovanými lidmi v cizině by se mohl zdát jednoduchý a amatérský. Avšak teprve první světová válka přinesla velký rozmach kryptografie a díky bezdrátovému spojení či rádiu i kryptoanalýzy. Pro základní pokyny se používaly kabelogramy. Pokud např. mělo být zveřejněno nějaké prohlášení a byl k tomu třeba Masarykův souhlas, měl Voska poslat telegram pouze s jedním slovem, například memorandum či program. Je ovšem otázka, zda mu pošta takový telegram přijala, protože v době války nesměla přijímat nesrozumitelné telegramy, které by mohly být považovány za šifru.
Viac v článku pod názvom Krycí jméno Victor - Emanuel Voska za první světové války, historičky Dagmar Hájkovej.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára