Citát dňa - RKC a ustašovci I.
Dokonce i arcibiskup Stepinac, který těsně spolupracoval s Ustašou, označil tábor za „poskvrnu“ a protestoval proti vraždění. Aby demonstroval svůj kritický postoj, předal při návštěvě Říma v květnu 1943 papeži Piovi 34 dokumenty a memorandum, které nám dnes nahání hrůzu. Citujme ze zprávy, kterou pod titulem „Boží stát v ďábelském kruhu“ otiskl v březnu 1992 „Zeit“: „Během 'národní revoluce' se 'nezodpovědná individua' bez svědomí dopouštěla jménem státní moci barbarských krutostí.“
"Vatikán dělal všechno možné, aby dosáhl změny poměrů. Záhřebský arcibiskup kardinál Alois Stěpinac publikoval na obranu Židů a Srbů celkem tři pastýřské listy. Gestapo na něj vydalo zatykač, nicméně dříve, než mohl být kardinál zajištěn, se přiblížila fronta až k Záhřebu. Podobně si počínali i další chorvatští biskupové. Ačkoliv kardinálovi Stěpinacovi a Sv. stolci nelze nic vytknout, co se týká pomoci pronásledovaným, je smutné, že vraždy a krutosti spáchané v Chorvatsku proti pravoslavným Srbům a Židům se děly ve jménu katolicismu a někteří kněží a řeholníci je schvalovali navzdory hrozbám církevních trestů. Čest chorvatského katolicismu však zachraňovali ti duchovní a laikové, kteří se zapojili do protiněmeckého odboje a skončili ve vězení. Nebylo jich sice mnoho, ale přesto statistika koncentračního tábora Dachau udává čtyři chorvatské katolické kněze, zatčené za protiněmeckou činnost. Aktivní katolíci, úzce spjatí s Církví, poslouchali své biskupy a ustašovských masakrů se neúčastnili. Ustaša nebyla katolickou organizací, jak udává proticírkevní propaganda, nýbrž nacionalistickou. V jejich řadách bojovalo také hodně bosenských muslimů i ateistů. Katolicismus ustašovci chápali jako národní dědictví, nikoli jako náboženství s morálně závaznými postuláty. Na druhé straně však mnozí duchovní, zejména kláštery, rovněž tak řada laiků, aktivně pomáhali pronásledovaným Židům a Srbům. Sám kardinál Stěpinac ukrýval několik židovských rodin přímo ve své rezidenci. Po válce se stal tento církevní hodnostář obětí komunistického režimu.“
Keď Hitlerove čaty obsadili Slovinsko, vyhnali skoro všetkých kňazov a rehoľníkov. Zostal tam len biskup s niekoľkými starými kňazmi. Arcibiskup vyhnancov s otvoreným náručím privítal a chorvátskym farárom napísal vrelý okružný list, ktorým ich vyzval, aby ich prijali ako Ježiša klopajúceho na dvere srdca. Vo svojom arcibiskupstve tak umiestnil tristo slovinských kňazov. Staral sa aj o prenasledovaných Slovincov v táboroch v táboroch okolo Banje Luky a utvoril pre nich osobitný výbor na poskytovanie pomoci. Keď sedem slovinských kňazov zatvorili v tábore v Jasenovaci, arcibiskup Stepinac adresoval Pavelićovi štyri sťažnosti a ostro odsúdil takýto postup. A keď sa dozvedel, že títo kňazi boli zavraždení, poslal 14. februára 1942 Pavelićovi ostrý protest, v ktorom napísal: „Toto je hanebná škvrna a zločin, ktorý volá do neba o odplatu, ako je aj celý jasenovský tábor mrzkou škvrnou pre NDH.“
z knihy Obermeier, S.: Mezi touhou po moci a zbožností, Životy hříšných papežů, Praha: Brána, 2005, s.224
"Vatikán dělal všechno možné, aby dosáhl změny poměrů. Záhřebský arcibiskup kardinál Alois Stěpinac publikoval na obranu Židů a Srbů celkem tři pastýřské listy. Gestapo na něj vydalo zatykač, nicméně dříve, než mohl být kardinál zajištěn, se přiblížila fronta až k Záhřebu. Podobně si počínali i další chorvatští biskupové. Ačkoliv kardinálovi Stěpinacovi a Sv. stolci nelze nic vytknout, co se týká pomoci pronásledovaným, je smutné, že vraždy a krutosti spáchané v Chorvatsku proti pravoslavným Srbům a Židům se děly ve jménu katolicismu a někteří kněží a řeholníci je schvalovali navzdory hrozbám církevních trestů. Čest chorvatského katolicismu však zachraňovali ti duchovní a laikové, kteří se zapojili do protiněmeckého odboje a skončili ve vězení. Nebylo jich sice mnoho, ale přesto statistika koncentračního tábora Dachau udává čtyři chorvatské katolické kněze, zatčené za protiněmeckou činnost. Aktivní katolíci, úzce spjatí s Církví, poslouchali své biskupy a ustašovských masakrů se neúčastnili. Ustaša nebyla katolickou organizací, jak udává proticírkevní propaganda, nýbrž nacionalistickou. V jejich řadách bojovalo také hodně bosenských muslimů i ateistů. Katolicismus ustašovci chápali jako národní dědictví, nikoli jako náboženství s morálně závaznými postuláty. Na druhé straně však mnozí duchovní, zejména kláštery, rovněž tak řada laiků, aktivně pomáhali pronásledovaným Židům a Srbům. Sám kardinál Stěpinac ukrýval několik židovských rodin přímo ve své rezidenci. Po válce se stal tento církevní hodnostář obětí komunistického režimu.“
z knihy Malý, R.: Katolíci ve stínu hákového kříže, Frýdek-Místek: Michael S.A., 2006, s.81
Keď Hitlerove čaty obsadili Slovinsko, vyhnali skoro všetkých kňazov a rehoľníkov. Zostal tam len biskup s niekoľkými starými kňazmi. Arcibiskup vyhnancov s otvoreným náručím privítal a chorvátskym farárom napísal vrelý okružný list, ktorým ich vyzval, aby ich prijali ako Ježiša klopajúceho na dvere srdca. Vo svojom arcibiskupstve tak umiestnil tristo slovinských kňazov. Staral sa aj o prenasledovaných Slovincov v táboroch v táboroch okolo Banje Luky a utvoril pre nich osobitný výbor na poskytovanie pomoci. Keď sedem slovinských kňazov zatvorili v tábore v Jasenovaci, arcibiskup Stepinac adresoval Pavelićovi štyri sťažnosti a ostro odsúdil takýto postup. A keď sa dozvedel, že títo kňazi boli zavraždení, poslal 14. februára 1942 Pavelićovi ostrý protest, v ktorom napísal: „Toto je hanebná škvrna a zločin, ktorý volá do neba o odplatu, ako je aj celý jasenovský tábor mrzkou škvrnou pre NDH.“
z knihy Batelja, J.: Alojz Stepinac, Boží sluha, Bratislava: LÚČ, 1998, s.41
Komentáre
Zverejnenie komentára