Citát dňa

„Elie Wiesel popsal strašlivou popravu oběšením, které byl svědkem v Osvětimi během druhé světové války. Nejhorší bylo, když věšeli dva dospělé a malého chlapce, který byl miláčkem všech. Všichni museli nastoupit a stát se svědky jejich usmrcení. Ty tři oběti postavili na židle. Tři krky vsunuli najednou do oprátek. „Ať žije svoboda,“ volali dospělí. Ale to dítě bylo zticha. „Kde je Bůh? Kde je?“ zeptal se někdo za mnou. Na znamení velitele tábora ty tři židle převrátili. V celém táboře nastalo úplné ticho. Na obzoru zapadalo slunce. Pak jsme všichni museli defilovat kolem. Ti dva dospělí už nebyli naživu. Jejich zmodralé zduřelé jazyky visely ven. Ale třetí provaz se pořád hýbal; protože dítě bylo příliš lehké, bylo stále naživu...Zůstal tam takhle více než půl hodiny, v zápase mezi životem a smrtí, umíraje před našima očima v pomalé agónii. A my se mu museli dívat do tváře. Když jsem ho míjel, jěště žil. Jeho jazyk byl stále červený, ještě neměl skelné oči. Slyšel jsem, jak se kdosi za mnou ptá: „Kde je teď Bůh?“ A já uvnitř slyšel hlas, který mu odpovídá: „Kde je? Tady je – visí tady na té šibenici.“
Někdy musíme s lidmi sdílet jejich utrpení, které se jeví zbytečné, nesmyslné a bezdůvodné. Podobnými chvílemi můžeme projít i my sami. Někdo, koho milujeme, může právě v nejlepších letech umírat na rakovinu nebo můžeme přijít o dítě při nehodě. Náhle se nám náš život může zdát zničený a beze smyslu. Zrovna v této chvíli sdílíme hrůzu smrti v Iráku. Někdo by se mohl zeptat: „Proč? Proč? Kde je teď Bůh?“ A může nás vyděsit, že na to neumíme odpovědět. Všechna zbožná slůvka, která nám přicházejí na mysl, znějí hůř než ticho. Můžeme udělat jen jedinou věc, být zde a věřit, že Bůh je zde také.
Primo Levi, italský Žid, byl také v Osvětimi. Líčí, jak jednoho dne šílel žízní a vtom uviděl překrásný rampouch. Natáhl se, aby ho ulomil a ocucal, ale zakázal mu to strážný. Levi říká: „Warum? Proč?“ A strážný odpověděl: „Hier ist kein warum. Tady není žádné proč.“ Každý z nás může zažít okamžiky, které jsou nesmyslné, kdy není žádné proč nebo proto. Ale nehledejme jednoduché odpovědi. Bylo by rouháním nabízet vysvětlení. Jediné, co můžeme udělat, je věřit, že Bůh je zde.“

z knihy Timothy Radcliffe, OP, Sedm posledních slov, Praha: Krystal OP, Edice Dominicana, 2006, s.38-9