sobota, 19. novembra 2011

Citát dňa - Ja, Claudius a šifra:)


"V obavách z úkladů o život se Tiberius snažil znovu a znovu získat přístup k matčiným kriminalistickým záznamům. Livia však stále předstírala, že se dešifrovací klíč ztratil. Tiberius jí na Seianův návrh řekl, že tedy nemají pro nikoho žádnou cenu, a tak je spálí. Ona mu odpověděla, ať si klidně poslouží, ale že by bylo moudřejší přece jen si je nechat, pro případ, že by se klíč třeba jednou našel. Možná že si naň sama jednou vzpomene. "Nuže dobrá, matko," řekl, "já si je zatím vezmu k sobě. A než si vzpomeneš, budu se po večerech pokoušet přijít na ten klíč sám." Vzal si tedy záznamy do svého pokoje a zamkl je do truhly. Lámal si hlavu luštěním klíče, ale nestačil na to. V systému běžných šifer se psalo prostě latinské E místo řeckého alfa, latinské F místo řeckého beta, G místo gama, H místo delta a tak dále. Ale klíč pro zvláštní šifry snad bylo nemožné rozluštit. Byl totiž založen na první stovce veršů první knihy Íliady, které se musely číst souběžně s psaním šifer, a každému písmenu psaného textu odpovídal počet písmen v abecedě mezi ním a příslušným písmenem v Homérovi. Tak například první písmeno verše první knihy Íliady je mí. Předpokládejme, že první písmeno prvního slova nějakého tajného záznamu by bylo ypsilon. V řecké abecedě je mezi mí a ypsilon sedm písmen, takže místo ypsilon by se psalo 7. V tom plánu je třeba představit si abecedu v kruhovém uspořádání, po posledním písmenu omega následuje první alfa, takže vzdálenost mezi ypsilon a alfa by byla 4, kdežto mezi alfa a ypsilon 18. Tento klíč vynalezl Augustus a jistě to trvalo hodně dlouho, než se nějaká zpráva takto napsala a zase dešifrovala, ale častým opakováním si už jistě zapamatovali vzdálenost mezi jakýmikoli dvěma písmenky abecedy, aniž museli počítat, čímž se hodně času ušetřilo. A jak to všechno vím? Protože o mnoho let později, když záznamy přešly do mého vlastnictví, jsem šifru vyluštil sám. Náhodou jsem našel svitek první Homérovy knihy, napsaný na pergamenu z jehněčí kůže, zařazený mezi ostatní svitky. Bylo jasné, že si někdo důkladně pročítal jenom prvních sto veršů, protože na začátku byl pergamen celý ušpiněný a zakecaný inkoustem, kdežto dál úplně čistý. Když jsem se podíval blíž a spatřil jsem drobná číslička - 6, 23 12 - slabě načrtnutá pod písmeny prvního verše, nebylo už těžké spojit si to s šifrou. Překvapilo mě, že Tiberius tenhle klíč přehlédl." 
 Graves, R.: Já, Claudius, Praha: Odeon, 1984. - 394s., - s.197-196,

Žiadne komentáre:

Zverejnenie komentára