katkryptolog

Prednedávnom som narazil na pekný príklad využitia témy kryptografie v kreatívnom vytváraní alternatívnej histórie  v jednom dieli "historicko"-dobrodružného seriálu The Borgias , o osudoch neslávne známej údajne "travičskej a vraždiacej" rodiny Borgiovcov v renesančnom Taliansku na prelome 15. a 16. storočia. Presnejšie sa celá táto dramatická scéna odohrala v 3. sérii a v 8. epizóde vysielanej pod názvom Tears of Blood - Krvavé slzy , ak celý seriál podrobne nesledujete, priblížim ju v ďalšom texte. Zrejme tvorcovia použili v tejto špionážnej zápletke, kde sa Cesare Borgia snaží vlastnoručne dešifrovať list "zachytený" jeho osobným "škrtičom a všeobecne majstrom vražedného remesla" Michelettom, v praxi kombináciu zrkadlového písma podľa námetu Leonarda Da Vinci a kódovej knihy , pričom ako jej exemplár bolo pouzitý traktát od rímskeho básnika Catulla . Zachytený "kódovaný" list v zrkadle v rukách Cesare Borgiu Neof...

Na všech kontinentech se vyprávějí staré pohádky o kouzelnících a zlých vílách. Chaloupku na kuří nožce obývá v Rusku čarodějnice Baba Jaga. Černý kocour jako symbol ďábla je jejím stálým společníkem. Ale teprve od grimmovských časů je čarodějnice po celém světě stará a shrbená. Motivy z Jeníčka a Mařenky proměnily pohádky po celém světě. Jiné prvky mají naopak prastaré kořeny: obžerství či létání vzduchem. Musíme se samozřejmě ptát, jak se vlastně čarodějnice do pohádek zatoulaly. To je předlouhá historie. Existovaly již v antice, orientu, starověku, Řekové mají své čarodějnické představy. Římská bohyně Hekaté se vyskytuje i u Germánů a pohanských národů ve střední Evropě. Při hledání pradávných kořenů pohádek pronikli bratři Grimmové do starogermánského myšlenkového světa. Vlivem křesťanství interpretovali pohádkovou čarodějnici jako prokletí pohanské bohyně. U Germánů je víra v bohyni divokého lovu Holdu a její noční družinu široce rozšířená. Po staletí v noci pokládali na stůl mísy...

Aby někde v raném novověku proces s čarodějnicí vůbec začal, musela se pro to připravit půda, to znamená, že se nestávalo, že by kdosi zničehonic vznesl u soudu obžalobu a pak byl někdo za čarodějnictví zatčen a popraven. Daleko dříve totiž začaly kolovat řeči, šířit se pověsti, a v Rheinbachu to lze zcela přesně doložit, že fámy hrají svou roli. Určité osoby nebo i skupiny osob byly pomlouvány, že jsou čaroději či čarodějnicemi. Historik Thomas Becker z Bonnské univerzity připomíná, že pomocí takových pomluv si lidé vyrovnávali nevyřízené účty. Často jsou to sousedé, kteří se vzájemně udávají. Nejváženější občané Rheinbachu zastávají funkci městských přísedících u soudu. Historik Thomas Becker události v Rheinbachu rekonstruoval. Podkladem jeho bádání je vzácná faksimile, která byla uložena v bývalé jezuitské koleji v Bad Münstereifelu. Autorem je Hermann Löher, přísedící u soudu s čarodějnicemi: Pachatel, oběť i svědek v jedné osobě. Jeho životní zpověď jedinečným způsobem vnáší svě...