pondelok, 12. decembra 2011

Citáty dňa - Spor anglického panovníka Henricha II. s Tomášom Becketom



„5. Za pontifikátu Alexandra III. prišlo aj k ťažkej zrážke s Anglickom a s jeho systémom prísneho podriadenia Cirkvi štátnemu a národnému životu. Kráľ Henrich II. d'Anjou (1154-1198), násilný a autoritatívny, sa snažil čo najviac ohraničiť v prospech kráľovskej moci silu a privilégiá (najmä privilégium fori) kléru vo svojej krajine. Vedel to urobiť takým spôsob, že „antické zvyklosti“ - aby si získal náklonnosť Cirkvi k anglickej korune – pochádzajúce z nariadení Viliama Dobyvateľa (1078), boli znovu potvrdené cirkevnými a svetskými magnátmi na sneme v Clarendone roku 1164 a boli uzákonené v 16 článkoch. V nich sa nielen preberali nariadenia o voľbe biskupov, ale vo veľkej miere sa klérus pozbavoval právnickej slobody, zrušili sa jeho práva odvolať sa do Ríma, cesty prelátov do cudziny boli podriadené kráľovskému súhlasu, okliešťovala sa sloboda Cirkvi prostredníctvom cenzúry. Arcibiskup z Canterbury a prímas Anglicka Tomáš Becket (1162-1170); predtým bol kráľovským kancelárom a správal sa jako kurtizán a milovník pompéznosti a zástanca absolutizmu, ale po svojom zvolení za biskupa v roku 1162 sa zmenil na prísneho askétu a horlivého zástancu práv Cirkvi, sa priklonil ku konštitúciám z Clarendonu len po dlhom odpore, ale  dokument odmietol podpísať. Aj pápež Alexander III. zavrhol týchto 16 článkov. Zakrátko kráľ tak utláčal arcibiskupa, že ten musel utiecť do Francúzska k pápežovi (1164). Keď sa po šiestich rokoch exilu vrátil do Anglicka, výrazom Henrichovho hnevu bolo popudenie štyroch normanských jazdcov, ktorí 29.decembra 1170 zavraždili arcibiskupa v katedrále. Ľud ho hneď uctieval jako mučeníka a Alexander III. ho v roku 1173 kanonizoval. Keďže na zodpovedných za vraždu bola uvalená exkomunikácia, kráľ zložil pred pápežským legátom slávnostnú ospravedlňujúcu prísahu a sľúbil, že sa zriekne zvykov spôsobujúcich škodu Cirkvi počas jeho kraľovania (1172). Aby utíšil pobúrenie ľudu, vykonal dokonca pokornú púť k navštevovanému hrobu svojho nepriateľa, berúc na seba verejné pokánie bičovania (1174). Predstavovalo to iste morálny triumf Cirkvi, ale zákony z Clarendonu, a s nimi aj podriadenie Cirkvi štátu zostali v platnosti. V tomto období Anglicko upevnilo svoju moc, aj preto, že Henrich II., odvolávajúc sa na diskutabilný ústupok Hadriána IV., si privlastnil Írsko (1171).“
zo skrípt Dolinský, J.: Dejiny Cirkvi, II.časť Stredovek, Bratislava: Dobrá kniha, 1997, s.159-160
„Jedním z velkých střetnutí 12. století, které papež i jeho protivníci vedli diplomatickými metodami, byla aféra kolem Tomáše Becketa. Protože Becketova korespondence se zachovala, můžeme tento případ dobře sledovat. V roce 1164 se Jindřich II., král Anglie (1154-1189), pokusil na říšském sněmu v Claredonu uzákonit vztah mezi církví a královstvím. Tomáš Becket, arcibiskup z Canterbury a primas anglické církve, se zdráhal vyslovit souhlas s navrženými závěry, neboť podle jeho mínění odporovaly církevnímu právu. Spor eskaloval, Becket musel odejít do exilu, obě strany se obrátili na papeže. Alexandrovi III. (1159-1181) se tento konflikt vůbec nehodil. Sám byl ve sporu s Fridrichem Barbarossou, a třebaže dával za pravdu Becketovi, nechtěl si z Jindřicha II. udělat nepřítele. Becketův posel, kterého vyslal ke kurii, ho písemně varoval: „Celý dvůr chválí vaši sílu, kterou sám nemá. Všichni trpí velkou malomyslností, neboť se bojí méně Boha než lidí.“ Jindřich II. uměl rozličným způsobem zapůsobit na papežova rozhodnutí. Dbal na to, aby Alexandra informovali o aféře biskupové, kteří s ním sympatizovali. Sám vypravil do Říma několik delegací. Ty předaly kardinálům velkolepé dary. Papeži vzkázal, že svatopetrský peníz, který se Anglie zavázala kurii platit, by se mohl zvýšit. Především však získal vliv na výběr legátů, které Alexandr do Anglie posílal, a dosáhl toho, že to byly příznivě smýšlející osoby. Přála mu geografická poloha země. Jednou prostě přikázal, že bez jeho vůle nesmí nikdo na ostrov vstoupit ani jej opustit.Neodpočíval ani Becket a útočil stále novými dopisy a vyslanci na papeže, aby králi odporoval. Konec je známý: všechny kontrahenty ztroskotaly. Dne 29. prosince 1170 byl Tomáš Becket před oltářem canterburské katedrály čtyřmi Jindřichovými lidmi zavražděn.“

z knihy Krieger, W.: Tajné služby ve světových dějinách (Špionáže a utajené akce od antiky po  současnost), Olomouc: Fontána, 2006, s. 95-6

Žiadne komentáre:

Zverejnenie komentára