"Funkabwehr se nevzdává. Jelikož wehrmacht odtroubila, funkabwehr si pořídí své vlastní "luštiče kódů". Angažuje specialistu Wilhelma Vaucka a přidělí mu asi patnáct studentů matematiky a filologie, aby je zasvětil do svého umění. Zachycené telegramy jsou v Bruselu. Funkabwehr si je okamžitě vyžádá zpět. Brusel odpoví žoviálně, že je spálil: nevěděli prý, k čemu je schovávat, když jsou nerozluštitelné. Hrom a peklo! Všechno je tedy ztraceno? Ne, protože německé odposlouchávací stanice jsou v zásadě povinny uschovávat po tři měsíce kopie zachycených telegramů. Zoufalý funkabwehr vysílá spěšně důstojníka do všech čtyř stanic, které odposlouchávaly PTX. V Goteborgu jich sežene asi tucet. Ostatních bylo použito jako makulatury. Langenargenu se dovídá, že všechny texty byly poslány do Stuttgartu, kde je zřízeno dešifrovací a kryptologické středisko. Rozjede se do Stuttgartu, kde shromáždí několik zpráv. V Hannoveru je žeň hubeňoučká, skoro všechno bylo zničeno. V Cranzu zavedou důstojníka do sklepů, v nichž je plno pytlů s napěchovanými telegramy. Mají být odeslány do papírny. Po několika dnech třídění se důstojník vrátí do Berlína se svou kořistí. Z celého toho arzenálu zachránil něco kolem tří set telegramů. Je to příliš málo, aby luštiči mohli začít pracovat s nadějí na úspěch.
Vauck však dostane dokumenty nalezené s vysílačkou v ulici Atrebatů. Německý četník je vytáhl z kamen, kde je chtěl Camille spálit. Vauck studuje napůl shořelé lístky a zjistí, že jeden z nich je superzašifrovací mřížka. To je důkaz, že telegramy značky PTX se zašifrovávaly v ulici Atrebatů. Po mnoha dnech úmorné práce se Vauckovi podaří zrekonstruovat jedno slovo mřížky. Šťastnou náhodou je to vlastní jméno z knihy, kterou používala Sophie Poznanská. Sovětské sítě skutečně používají šifrování podle knihy, jejíž druhý exemplář má Centrála. Funkabwehru začíná vzcházet naděje. Neboť zaprvé je známo, že telegramy se šifrovaly v ulici Atrebatů. Za druhé se ví, že kniha, které bylo pro šifrování použito, obsahuje zjištěné vlastní jméno. Závěr: Stačí shromáždit knihy, které zůstaly v Atrebatech, pečlivě je prozkoumat a zjistit, která sloužila ke kódování. Pak vydají zachráněné telegramy brzy svá tajemství.
Piepeho odpověď na telefonát z Berlína je trochu rozpačitá. Vysvětlí, že past byla v ulici Atrebatů nastražena jen několik dní, potom byla tato pozice vyklizena. Nato přijeli dva neznámí lidé s vozíčkem a knihovnu odvezli. V domě nezůstala jediná kniha...
Zatracený Piepe!
Ale co Rita Arnouldová? Musela přece občas šmejdit oprašovačem po knížkách! Třeba si zapamatovala tituly? Rita vypovídá, že po stole Poznanské se válela spousta knížek, ale ona že si zapamatovala jen pět titulů. Čtyři z nich se seženou v belgických nebo německých knihkupectvích. Fatální jméno se v nich nevyskytuje. Je vyslán emisar do Paříže, aby koupil poslední: Zázrak profesora Wolmara od Guy de Téramonda. To je ta pravá! Začátkem června 1942 se může Vauck de svým týmem vrhnout na telegramy PTX."
Z knihy Gilles Perrault, V podzemí Třetí Říše, Praha: Academia, 1999, 447s, s. 93-94
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára