„MOLTKEHO POHNUTKY
V dvou pozoruhodných dopisech o svém procesu, jež odeslal manželce mezi 10. lednem 1945, kdy byl vynesen rozsudek, a popravou, k níž došlo 23. ledna, Moltke poznamenal, že zaplatí životem jen za to, čeho se skutečně dopustil. Tedy nikoli za konspiraci jakéhokoli druhu, ale za vlastní názory ("pověsí nás za to, že jsme společně přemýšleli“). Ve druhém dopisem chválil moudrost božiho řízení, které jej „vzdálilo“ od účasti na přípravách puče a postavilo nad všechny třídní pohnutky i vlastenecké motivy, takže mohl podat svědectví o těch nejsilnějších pohnutkách odboje. Jak napsal, nestanul před Freislerem „ani jako protestant, ani jako velkostatkář, ani jako Prus, ani jako Němec … nýbrž jako křesťan“. Tato slova mohou svádět k domněnce, že se Moltkeho odbojová činnost skutečně omezovala jen na „přemýšlení“. Jeho aktivity ve prospěch obětí nacismu i spojení s opozičními silami v armádě i mimo ni však svědčí o tom, že byl mužem činu. V listě na rozloučenou adresovaném synům to vyjádřil svým typickým výmluvným a působivým slohem:
“Už od školních let a pak po celý život jsem bojoval proti omezenosti a servilnosti, proti nadutosti a netoleranci, proti onomu nelítostnému duchu souhlasu, který je hluboce zakořeněn v německé povaze a nalezl své ztělesnění v nacionálně socialistickém státě. Vytkl jsem si za cíl přemoci tohoto ducha i jeho zlověstné průvodní jevy, jako je přílišný nacionalismus, rasová perzekuce, nedostatek víry a materialismus. V tomto smyslu a z tohoto úhlu pohledu mají nacionální socialisté pravdu, když mne odsoudili k smrti … Od chvíle, kdy se nacionální socialismus chopil moci, jsem činil vše, co bylo v mých silách, abych ulehčil jeho obětem a přiblížil okamžik změny. Vedlo mne k tomu svědomí a v konečném důsledku to pokládám za poslání, za které stojí položit život.“
Po válce složil Moltkemu hold americký diplomat George Kennan, když jej označil za „pilíř morálního svědomí a nehynoucí zdroj inspirace v politické i intelektuální oblasti“. Helmuth von Moltke byl pravý Němec v tom smyslu, že se coby bezvýhradný zastánce křesťanských hodnot stal nesmiřitelným a rozhodným odpůrcem nacionálního socialismu. Dne 23. ledna 1945 zaplatil ve vězení v Berlíně-Plötzensee za své přesvědčení životem. Celkem bylo popraveno sedm členů Kreisauského kroužku: Yorck von Wartenburg, Reichwein, Trott zu Solz, von Haeften, Haubach, Leber a také páter Delp, jenž se vykonání rozsudku dočkal jako poslední ze skupiny až v únoru 1945.“
z knihy Welch, D.: Němci proti Hitlerovi (Opozice v třetí říši 1933 – 1945), Praha: Euromedia Group k. s., 2005, ss.95-96.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára